Letokruhy
Posted by malé srdce in Letokruhy on neděle, 17. července 2011
Po dlouhé době jsem napsal zase báseň. Je to má úplně nejnovější báseň. Některé básně zrají déle, některé méně. Tato zrála hodně dlouho. Možná i jeden rok, než jsem pocítil v srdci, že by to už možná mohlo být ono. Takže co říct o této básni? Je to má vzpomínka na dětskou lásku. Každý z nás asi zažil svou dětskou lásku. Je to taková čistá láska, která ve vás zůstane už po celý život. Čas od času se k vám tato vzpomínka bude vracet a čím budete starší, tím bude tato vzpomínka sladší.
Jako barevné listí
rozsvíceného rána
směješ se stále stejně,
zarytá v kůře času
zarostlých vzpomínek
ve tvaru srdce.
Ještě stále počítáš letokruhy?
...
Kolik roků asi spočítáš
od chvíle,
kdy vzduch voněl jarem,
když jsem opouštěl tvé srdce
po špičkách.
Vzpomínám si, jak jsi spala
pod tím naším stromem,
zvlněné sny
jako vlny moře
tě kolébaly do zapomnění,
zatímco jsem tě přikrýval dotykem,
potom jsem setřel slzu prstem
a vtiskl svůj smutek
až na dno duše,
na samý okraj ticha,
své srdce jsem rozmixoval
na milióny kousků prázdna.
...
Jak smutná rána bez dotyků,
kde nekotví láska.
…
Hledám ji v průzoru,
přes rybí šupinu pro štěstí,
přes uzemněné touhy.
...
Vzduch opět voní jarem,
ale já už dávno netoužím
po ukotvení.
